Jak se vám daří dostávat se ven do přírody, v tyto víceméně už zimní dny?
Chodíte i v mrazivých dnech do lesa nebo trávíte volný čas zachumlaní do deky, u knížky, u krbu nebo u filmu…?
Jak na vás vnitřně působí krátké, často šedé dny, a dlouhé temné noci?
U mne osobně je toto období aktuálně ovlivněno navíc tím, že jsem se velmi nedávno přestěhovala do severních Čech (kde mimochodem máme mnohem víc sněhu než na Podbrdsku!), a tedy je moje mysl ještě stále hodně zaměstnaná nekonečným seznamem zařizování, nakupování, zútulňování a zkrátka všelijakých povinností, které s sebou velký životní přesun nese.
Věnuju se zvelebování nového domova a led a sníh za okny mne jen utvrzují v tom, že je čas se stáhnout víc do sebe a do teplého příbytku, k horkému čaji a vánočním dekoracím. Tak nějak přirozeně nás toto období vede dovnitř na všech rovinách, podobně jako stromy stahují na zimu svou mízu. Navíc brzké stmívání moc vycházkám nepřeje, zvláště pokud to máme tak, že pracujeme do večera.
Cítím ale, že mi dotek lesa chybí, ačkoliv mne to po většinu času ven úplně netáhne. Duše i tělo ale cítí, že něco schází… O to víc si pak užívám každé chvilky, kdy se mi podaří jít se nadechnout ostře svěžího vzduchu, pobrodit se čerstvě napadaným sněhem a obdivovat pohádkovou bílou krajinu…
A i když jsou zimní lesní terapie vždycky trochu výzva, tak se na ně už teď těším, protože věřím, že v tomto případě stojí za to překonat pohodlnost a zvyky a vydat se do ztichlého zimního lesa na setkání s ním i se sebou… Samozřejmě s řádnou výbavou!
No a mezitím…Využívejte třeba i jen výhledy za oknem (jako já – viz můj výhled z kuchyně o víkendu) nebo si na chvíli stoupněte k otevřenému oknu, na balkon či na terasu. Projděte se třeba jen na čtvrt až půl hodinky a klidně i za tmy, pokud svítí měsíc nebo se odráží sníh… Hledejte cesty, jak se i v těchto dnech, kdy se (aspoň na nás tady na severu) ženou slušné mrazy a vánice, nasytit krásou, silou a energií živlů, stromů a kamenů…