ČLÁNKY

Publikováno

Lesní střípek 6

Poslední dny pro sebe nazývám Dny velkých mraků…Také jste si jich všimli? Působí dramaticky, monumentálně a probouzí ve mě pocit vlastní velikosti a moci. Pozor – nemám na mysli velikášství nebo mocichtivost, ale zdravé vědomí sebe a svých tvůrčích možností. Jde o uvědomění si toho, že to my si tvoříme svůj život svými myšlenkami a emocemi, ale také tím, jak se rozhodujeme trávit svůj drahocenný čas. Trávíte ho jen rutinou, povinnostmi, úkoly? Nebo se někdy zastavíte, podíváte se na mraky na obloze a spojíte se se svým vnitřním hlasem a vizí i se světem přírody, která vás obklopuje vždy (a to i tehdy, když jste v centru města – vždyť nejen rostliny a zvířata, ale právě i mraky jsou VŠUDE!). Nemluvě o přírodě, kterou jste vy sami 😉

Publikováno

Lesní střípek 5

Příroda nám neustále zrcadlí zpět pravdu toho, kým jsme v daný moment, i toho, kým jsme na té nejhlubší možné úrovni. Tím, že pozorujeme a přirozeně si propojujeme jevy v přírodě, učíme se o sobě a o životě. Začínáme vnímat souvislosti s tím, co se nám děje. Uvědomění probíhá pak nejen na mentální, intelektuální úrovni (jako třeba tehdy, když si čteme psychologickou teorii v knize), ale na úrovni prožitku v těle a v celé naší bytosti. Když vidíme květiny kvetoucí i v prostředí bez vláhy, cítíme, že i my dokážeme vzdorovat nepříznivým životním okolnostem, protože cosi v nás ví, že přijde opět nový den, tak jako květiny ví, že přijde zas osvěžující vláha. I to, že každý den nabízí aspoň na chvíli stín, tedy okamžiky spočinutí a nadechnutí. To je jeden z velkých darů lesní terapie – schopnost ukotvit v těle to, k čemu bychom se velmi obtížně dostali jen skrze mysl …

Publikováno

Lesní střípek 4

Často slýchám tvrzení, že planetě by bylo lépe bez nás lidí, že by si konečně oddychla. Je pravda, že v současné době je naše chování vůči Zemi opravdu spíše chováním rakovinné buňky, která napadá svého hostitele a že by pár let či spíše staletí bez člověka znamenalo pro přírodu úžasnou regeneraci. Přesto vnímám, že i my lidé jakožto druh ze své podstaty PATŘÍME do sítě života a že tak jako my někde v hloubce cítíme, že potřebujeme vazbu se stromy, rostlinami, zvířaty či kameny, tak i mimolidská příroda na nějaké úrovni potřebuje kontakt s lidskými bytostmi. Vše je provázané a tak tomu ani nemůže být jinak. Včera jsem se procházela opuštěným zámeckým parkem v obci, kde žiju a kde se rekonstrukce zámeckého areálu z nějakého důvodu před časem zastavila a v parku se s obnovou nejspíše nikdy ani nezačalo. Je zde vysoká a hustá vegetace, mezi kterou se nachází krásné staré stromy, většina zřejmě z 18. a 19. či počátku 20. století, kdy zámek ještě sloužil původnímu účelu obytného sídla majitelů. I když si zde stromy vlastně žijí nerušeně „po svém“, cítila jsem z nich smutek z toho, že je lidé nekontaktují, že v zámeckém parku maximálně někdo nechává odpadky a krátí si tudy cestu vyšlapanými pěšinkami. Místo je zanedbané a neopečované a zrovna tak stromy v něm. Lesní terapie není jen o „pobytu v lese“, je založena na navazování láskyplného kontaktu s přírodou, zejména na kontaktu se zcela konkrétními bytostmi v ní, jako jsou třeba právě stromy.

Publikováno

Lesní střípek 3

Příroda s námi neustále komunikuje … Nalezená peříčka jsou pro mě jednoznačně symbolem toho, jak ke mně příroda mluví. Dříve jsem je nalézala poměrně vzácně, zato letos je to jedno za druhým a často i poměrně velká, někdy i dravčí pera. Letošní rok cítím větší sepjetí s ptactvem a zejména dravci než kdy dříve – je to pro mě takový „ptačí rok“. Nechala jsem si od blízké duše vyrobit na zakázku šperk do vlasů s peřím labutí a dravců a také se nám krátce po nastěhování usídlila ve venkovních trámech domu poštolka. Pozoruji ji prakticky každý večer před spaním, jak sedí na „bidýlku“ přímo nad mojí hlavou, nad oknem, kde je její „noclehárna“. K tomu, abychom tuto jemnou komunikaci dokázali vnímat, se ovšem musíme ztišit, naladit a pozorně vnímat. Někdy to nemusí být snadné, pokud jsme zvyklí být hodně výkonní, zrychlení, vystresovaní a v hlavě. Lesní terapie jsou úžasný způsob, jak tuto praxi začít budovat. Jedna vycházka neudělá zázrak, ale dá vám silný prožitek a ukáže vám cestu, jak na to. Pak už je to na vás.

Publikováno

Lesní střípek 2

Lesní terapie nás navrací našemu přirozenému tempu – fascinuje mne už od dob, kdy jsem se začala věnovat prvním individuálním terapiím s lidmi, jak mnohdy toto své přirozené tempo už neznáme a považujeme naše navyklé tempo za to, co je pro nás „normální” a s čím jsme se už narodili. Občas je někdo skutečně od přírody velmi rychlý, aktivní, neposedný. Velmi mnoho lidí takových ze své přirozenosti není, a teprve, když se vrátí k pomalejšímu a uvolněnějšímu tempu, zjistí, že to jsou „skutečně oni”. Mnozí zjistí, že mohou být sice rychlí a aktivní a je to pro ně opravdu přirozené, ale nemusí to doprovázet současně stres a tlak. Příroda není ani letargická, ani vystresovaná. Ani zrychlená, ani zpomalená. Je vždy v harmonii, v souladu se svou přirozeností. Vše se děje správně, ve svém načasování. Je to něco, čemu se můžeme postupně učit a nacházet své „pravé” tempo – i skrze tuto praxi…

Publikováno

Lesní střípek 1

Proč lesní terapie a ne jen obyčejný „pobyt v lese”? Zkuste se zamyslet nad svým posledním výletem do přírody – jak probíhal, jak jste se cítili, na co jste mysleli, jak vám bylo po návratu? Je poměrně pravděpodobné, že zjistíte, že jste velkou část času strávili přemýšleními nad svými každodenními úkoly a povinnostmi či nad něčím, co vás poslední dobou zaměstnává či přímo trápí. Možná jste se soustředili na určitou trasu a její pamětihodnosti a zajímavosti. Možná jste dokonce sledovali kilometry, sportovali, venčili psa, povídali si s přáteli, věnovali se dítěti…Nic z toho není samozřejmě špatně. Příroda nám i tak poskytuje své štědré benefity, už jen tím, že se nacházíme v prostředí, které je pro nás zdravé, přirozené a inspirativní. Zároveň takto nevyužíváme plný potenciál bytí v přírodě. Lesní terapie nás navrací do stavu, kdy jsme plně přítomni, uvolněni, napojeni na své tělo, vnímající svoji duši a její sdělení, se zostřenými smysly, v intenzivní plnosti daného okamžiku, možná dokonce schopni zachytit jemnohmotný svět okolo nás, který jindy míjíme nebo máme pocit, že jej vnímat nedokážeme…Je to takový „trochu jiný” způsob jak být s přírodou a v přírodě. Je to praxe, kterou jakmile jednou ochutnáme, není cesty zpět…