KDO JSEM

Jmenuji se Michaela a od útlého dětství u sebe vnímám vyšší citlivost nervového systému, díky čemuž jsem vždy byla vnímavější vůči krásám přírodního světa i vůči tomu, jak bezohledně toto bohatství mnohdy ničíme. Nevěděla jsem ale, jak tuto situaci změnit a svou „přecitlivělost“ jsem spíše skrývala a snažila se žít „normální“ život. K přírodě jsem se ale neustále vracela různými způsoby a vždy mi byla útočištěm, zvláště tehdy, kdy jsem si nerozuměla se světem kolem sebe. Zároveň mne to táhlo k psychologii, osobnímu rozvoji, léčebným metodám, tedy paradoxně k lidem… 

Řadu let jsem pracovala terapeuticky se ženami-klientkami, které ke mně přicházely s potížemi se vztahem ke svému vlastnímu tělu a k jídlu. Nacházely jsme společně cesty, jak uzdravit postoj k sobě samé a tím i k tělu a jak mu začít důvěřovat natolik, aby se jedení stalo snadným a intuitivním procesem. Tím jsme se dostávaly k opravdovým příčinám přejídání, závislosti na jídle, nadváhy či zdravotních komplikací a následného držení omezujících diet či přísných léčebných stravovacích režimů. Tato práce mne velmi naplňovala, ale znamenala pro mne hodiny strávené u počítače nebo v městských kavárnách, při online či osobních konzultacích. Pomáhala jsem klientky propojovat se svým tělem a jeho inteligencí, tedy s „přírodou v nás“, ale kontakt s živou přírodou venku a využití obrovského léčivého potenciálu, který v sobě skrývá, mi v tom chyběly. Nakonec jsem si po letech této práce prošla velkou krizí ústící ve fyzické i psychické vyhoření, jako bych vyčerpala veškeré své energetické zásoby. Tak moc mi zřejmě duše i tělo dávaly najevo, že již nežiju v souladu se sebou a je potřeba změnit směr. Následné období zastavení bylo delší, než jsem čekala, i proto, že se časově shodovalo se započetím stavby našeho domu a tak bylo výzvou najít čas na sebe. Přestěhování na venkov na Podbrdsko do větší blízkosti lesů bylo nicméně důležitým krokem „zpět k sobě“. Přišla jsem opravdu domů, do krajiny mého srdce…

Postupně jsem si během své životní cesty začala uvědomovat, že mým posláním a darem je právě vytvářet most mezi světem „divokým“ a „ochočeným“, zjednodušeně řečeno mezi přírodou a lidmi. Přesněji: skrze prožitek umožňovat lidem rozpomenutí se na to, že jsou odjakživa součástí přírody. Dává mi velký smysl být zprostředkovatelem léčivé síly přírody, která je pramenem našeho zdraví ve všech jeho aspektech. Dlouho jsem ale netušila, jak tento svůj talent využít v praktické rovině. Jen jsem věděla, že jediná věc na světě, která mě baví opravdu vždycky, je „chodit po lese“. Do života mi „náhodou“ přišla informace o americké organizaci Association of Nature and Forest Therapy, která se „náhodou“ zrovna chystala uspořádat výcvik pro průvodce lesní terapií poprvé v Čechách! Zjistila jsem, že už u nás existuje pár certifikovaných průvodců či průvodců ve výcviku a u všech, kteří byli momentálně dostupní, si postupně zkusila zažít vycházky na vlastní kůži. Půlroční výcvik se nakonec kvůli pandemii konal převážně virtuální formou, ale svým způsobem byl možná ještě o něco intenzivnější než ve své původní podobě, a počátkem roku 2021 jsem se stala certifikovanou průvodkyní lesní terapií. Nyní nabízím skupinové i individuální vycházky a v hlavě mám mnoho nápadů na další možné projekty a akce propojující lesní terapii s mými předchozími profesními zkušenostmi a dalšími zájmovými oblastmi…

Michaela Pavlíková

2024 © Lesní duše