Taky máte rádi hlohy tak jako já? 🙂 Přiznám se, že jsem si hlohů dlouhé roky vůbec nevšímala, jako by neexistovaly, prakticky jsem je neznala. A pak jsem během svého dřívějšího života v Českém Krasu, kde rostly hojněji, díky svému před pár lety zrozenému zájmu o divokou bylinnou stravu a zejména pak při výcviku v lesní terapii začala hlohy milovat. Dnes je mám docela hojně nasazené i v zahradě v živém plotě a těším se, až vyrostou.
Jakmile se začervenají svými plody, je to pro mě signál nastupujícího podzimu – společně s dřínky, trnkami, šípky, bezinkami a dalšími podzimními bobulemi, které mnohdy také míjíme, protože nerostou až tak běžně v moderních zahradách a ve volné přírodě je sbírá málokdo. Hložinky jsou přitom moc dobré do čaje, kde je míchám spolu s šípky, jsou jemné a nasládlé…A prostě jsou krásné.