Stromová mládež a stromoví starci…
Nevím, jak vy, ale já pokaždé když procházím lesem plným stejnověkých tenkých „tyček“, většinou vysázených systematicky podle pravítka v jednolité monokultuře, mám pocit, jako bych procházela lesem, který ztratil vědomí lesa. Ano, stále jsou to stromy, stále mají svou specifickou živou energii, své zdravotní benefity pro sebe i své okolí ve formě léčivých terpenů, a mohou se stát našimi přáteli, ale chybí jim moudrost předávaná z generace na generaci. Moudrost, kterou mohou mladým stromům předávat jedině stromy staré, které již mnoho zažily, načerpaly, naučily se, a byly jim od jejich stařešinů předány znalosti a zkušenosti jejich „lidu“. Proč by to mělo být jinak než u lidí nebo u zvířat, u kterých uznáváme důležitost učení se od rodičů i starších členů smečky, hejna atd.?