Lesní střípek 14

17.listopad, svátek svobody…

Co přináší pocit svobody vám? Kdy a kde si ji nejsilněji v sobě uvědomujete? Jak o ni pečujete ve svém nitru i venku ve světě kolem vás?

Já osobně si svobodu nejvíce prociťuji právě venku v přírodě, asi přirozeně nejsilněji na místech, odkud je vidět do širého kraje, což mohou být vrcholky kopců, skalní vyhlídky, ale třeba i ty naše podbrdské louky, ze kterých lze přehlédnout okolní kopečky s lesy a vesnice s kostelíky. Tehdy se cítím volná jako pták, ať se ve světě či v naší malé zemičce (nebo v mém životě) děje jakákoliv mela…

Přesto si pokaždé uvědomuji i to, jak je to vše křehké, jak snadno lze přijít minimálně o ten vnitřní pocit svobody, kdy se sami sebou necháme omezit, sevřít, upadneme do osidel strachů a děsivých scénářů, nevidíme cestu ven z bludiště svých myšlenek a emocí, máme dojem, že nás někdo či něco zvenku ovládá. Příroda nám naštěstí s těmito tíživými pocity umí krásně pomáhat a pročistit nám hlavu i srdce…

O tu svobodu vnější už se ale postarat musíme sami, poté, co se necháme občerstvit svými vnitřními zdroji (které nám příroda „jen“ pomáhá připomenout). To už za nás nikdo jiný neudělá. Pomáhají konkrétní činy v každodenním životě i každý vyslaný záměr. A tak se dnes aspoň na dálku připojuji ke všem, kteří dnes na téma svobody meditují nebo i demonstrují, zkrátka nám připomínají, že jde o něco cenného, co je třeba chránit…

Foto – vzpomínka na dobu květu ocúnů jesenních na místních lukách