Lesní terapie nás navrací našemu přirozenému tempu – fascinuje mne už od dob, kdy jsem se začala věnovat prvním individuálním terapiím s lidmi, jak mnohdy toto své přirozené tempo už neznáme a považujeme naše navyklé tempo za to, co je pro nás „normální” a s čím jsme se už narodili. Občas je někdo skutečně od přírody velmi rychlý, aktivní, neposedný. Velmi mnoho lidí takových ze své přirozenosti není, a teprve, když se vrátí k pomalejšímu a uvolněnějšímu tempu, zjistí, že to jsou „skutečně oni”. Mnozí zjistí, že mohou být sice rychlí a aktivní a je to pro ně opravdu přirozené, ale nemusí to doprovázet současně stres a tlak. Příroda není ani letargická, ani vystresovaná. Ani zrychlená, ani zpomalená. Je vždy v harmonii, v souladu se svou přirozeností. Vše se děje správně, ve svém načasování. Je to něco, čemu se můžeme postupně učit a nacházet své „pravé” tempo – i skrze tuto praxi…