PŘÍRODA JAKO PARTNER
V lesní terapii podle americké organizace ANFT jsme jakožto průvodci „partnery“ lesa, potažmo přírody, která nás během vycházky obklopuje. Vše tedy vzniká do velké míry živě, přímo na místě, v závislosti na tom, co nám náš partner zrovna ten den „nabízí“.
Mohlo by se zdát, že se průvodce během výcviku naučí nějakou škálu pozvánek (tedy aktivit, které lze během vycházky s účastníky provádět) a pak si třeba ještě doma před vycházkou nějaké z nich vybere, připraví a následně realizuje. Les by v takovém případě sehrával spíš roli jakéhosi jeviště pro jeho předem rozdané role. Ale takhle to nefunguje a ani dost dobře nemůže, má-li vycházka sloužit k opravdovému propojení s místem i přítomným okamžikem.
Partnerství totiž znamená spolupráci, vzájemné zrcadlení, podporu, kreativitu…To vše jsou kvality, které jako průvodci musíme ovládat, abychom byli partnery kvalitními, což pak znamená i kvalitně odvedenou „práci“ s účastníky. Je třeba přijít do lesa před vycházkou včas a strávit v něm ještě před příchodem ostatních dostatek času, abychom zavnímali, co se v něm ten den odehrává.
Jak vane dnes vítr? Prší, sněží nebo je suchý horký den? Nabízí se jinovatka a led nebo spíše vlhko a bláto? Svítí slunce nebo je pochmurně zataženo anebo se vše bláznivě aprílově střídá? Zpívají ptáci nebo je všude ticho? Je les plný podzimních barev, syté zeleně, nebo jsou snad větve holé či zatížené sněhem? Jsou ve vzduchu nějaké vůně či máme kolem sebe dostatek aromatických rostlin? Vyzývá les ke zkoumání dotekem anebo je spíše potřeba ruce nechat zahřáté v rukavicích? Spadla během noci hustá mlha nebo jsou vidět výhledy do daleka? Vytvořil déšť posledních dní v lese nové potůčky?
Mnoho a mnoho takových otázek je potřeba si zodpovědět během příprav krátce před vycházkou. Ale i během vycházky samotné mohou náhle přicházet nápady – nezřídka si nějaké pozvánky sice připravím, ale měním je podle okamžité situace. Někdy ještě minutu dvě předem nevím, kterou pozvánku vlastně navrhnu Ale důvěřuju, vím, že les mi „kryje záda“ a vždy mi našeptá, co je zrovna to nejlepší.
Samozřejmě do nějaké míry můžeme pozvánky upravovat i podle účastníků a jejich speciálních potřeb a naladění, s tím vším se také pracuje. Přesto spolutvoření s přírodou vnímám jako to nejvíce zásadní pro průběh dané vycházky. A upřímně – je to pokaždé krásné dobrodružství a otevřenost k tomu zažít něco neplánovaného, co někde od stolu prostě nelze vymyslet.