PŘÍRODA – NEMĚNNOST I PROMĚNLIVOST
Pokud chodíme často ve vědomé pozornosti do přírodního prostředí, zjistíme, že jedinou jistotou je tu změna. Tak jako je tomu i v našich životech. Poskytuje nám to zajímavou reflexi vztahu mezi neměnností a proměnlivostí, které svým způsobem jsou jedním a totéž – záleží jen na naší schopnosti tento paradox uvidět a pochopit.
Příroda je totiž neochvějně stabilní v tom, že prochází svými předvídatelnými cykly neustálých proměn. Ačkoliv člověk všemožně ovlivňuje klima svojí aktivitou, i tak máme například v naší zeměpisné šířce jistotu, že po chladné a nevlídné zimě přijde svěží a voňavé jaro. Nebo například, že dříve nebo později během měsíce května rozkvetou kaštany svými bujnými, bílými lucerničkami, tak jako je tomu na fotce.
Ačkoliv se na společenské a politické úrovni mohou dít velké proměny a převraty, mohou přicházet období míru i války, krize i blahobytu, a podobnými zákruty mohou procházet i naše křehké individuální životy, příroda jako by si s tímto lidským děním nedělala sebemenší starosti – včelky dál pečlivě opylují květy, ptáci nosí v zobáčcích červíky a pampelišky zaplavují louky svou sytou žlutí, aby zanedlouho ukázaly bílé hlavy plné polétavého chmýří…
Je v tom tedy jak naprostá stabilita, tak naprostá proměnlivost. Je na nás, co z toho si odneseme do svých vlastních životů. Do svého vlastního přístupu k tomu, co se děje kolem nás a v nás. Já si z toho například v poslední době odnáším to, že mohu být zároveň pevně zakořeněna a ukotvena v klidu, míru a přijetí, a zároveň plně otevřená změnám a nečekanému vývoji. Můžu čerpat toto vědomí, že všechno jednou pomine – to krásné, i to těžké, a je to tak v pořádku.
Všechny ty okamžiky se mohou v našem vnímání stát jen vlnkami čeřícími hluboký a klidný oceán pod nimi. Příroda nás učí vychutnávat si každý okamžik, a zároveň na něm nijak nelpět a vítat každý okamžik další.
A co z jarní přírody nyní čerpáte vy?