Vývoj lidského druhu probíhal až do velmi nedávné doby v bezprostředním a dennodenním kontaktu se světem přírody. Zajišťoval nám fyzické i psychické zdraví a odolnost a byl ústředním zdrojem nejen naší obživy, ale i pocitu, že máme své pevné místo ve světě kolem nás. Krajina byla po tisíciletí považována za posvátnou a živou. Není divu, že od počátků industrializace, urbanizace a digitalizace naší společnosti, společně s kulturními koncepty nadřazenosti člověka nad přírodou, zaznamenáváme nejen úpadek našeho tělesného zdraví, ale i pocit ztráty kontaktu se sebou samými a utlumení své přirozené životní energie. Tímto vydělením se z přírody trpíme nejen my, ale i příroda sama, jak vidíme všude kolem sebe se zrychlujícím se nástupem globální ekologické krize.
Lesní terapie nám nabízí jednu z možných cest, jak tuto ránu zahojit a znovu se navrátit ke zdraví a vnitřní pohodě, které bez přírody nejsou dlouhodobě udržitelné. Nejde ale jen o „jednorázový zážitek“, který za pár hodin či dnů vyprchá. Pokud si principy lesní terapie osvojíme, třeba právě na základě prožitků z vycházek s lesní terapií, přináší nám v čase mnoho a mnoho přínosů, o kterých píšu podrobně zde.
To, že tomu tak skutečně je, nám dokládá dnes již rozsáhlé pole vědeckého výzkumu – počátky zkoumání příznivých účinků pobytu v lese na člověka sahají do 80. let 20. století, kdy japonští badatelé začali hledat lék na civilizační nemoci, jakými jsou rakovina nebo autoimunitní poruchy. Na základě svých objevů vyvinuli tzv. lesní koupele (shinrin-yoku), soubor rozmanitých aktivit v přírodě, které napomáhají tělesnému i duševnímu zdraví. Shinrin-yoku se stalo jednou z inspirací amerických průkopníků nového přístupu k lesní terapii z organizace Association of Nature and Forest Therapy, dalšími prameny jsou např. jungiánská a hlubinná psychologie, ekopsychologie, zen buddhismus, vision questy aj. Tato konkrétní forma lesní terapie, které se věnuji i já, je nejen způsobem, jak uzdravit nás samotné a naši moderní společnost, ale s námi i celou živou, nádhernou planetu Zemi.
Proč do lesa s průvodcem?
Velmi častou otázkou bývá, jaký je rozdíl mezi tím, když si do lesa zajdeme sami (a třeba si i zkoušíme některé techniky, o kterých si přečteme) a když jdeme na vycházku s průvodcem. Odpověď není tak úplně jednoduchá: ano, i sami můžete zažívat blahodárný vliv přírody a mnoho z benefitů lesní terapie, průvodce vám však tento efekt dokáže znásobit i usnadnit. Realita dnešní doby je, že jsme velmi často „odpojeni“ od svého těla, nastaveni na vykonávání úkolů, rychlejší než je naše přirozené tempo, přehlceni informacemi a myšlenkami. Naše kultura nás odmala učí, jak cítit co nejméně a myslet co nejvíce. Tím si často „zamykáme“ náš přirozený přístup k přírodnímu světu i k vlastnímu tělu a duši…
Průvodce je ten, který pomáhá otevírat mnohdy „zamčenou“ bránu k cítění, vnímání, prožívání…Pečlivě plánuje trasu vhodnou pro účely lesní terapie, přináší pozvánky, které přichází často až v daný moment při jeho aktivní spolupráci s lesem, provází kruhovým sdílením, připravuje závěrečný čajový rituál, udržuje účastníky ve fyzickém i psychickém bezpečí a pohodě. Zejména však „drží prostor“, což je funkce, kterou dnes ve společnosti tolik neznáme, ale je klíčová pro to, aby se vytvořila příležitost k prožitku, který bude přínosný pro všechny zúčastněné.
