Příroda nám neustále zrcadlí zpět pravdu toho, kým jsme v daný moment, i toho, kým jsme na té nejhlubší možné úrovni. Tím, že pozorujeme a přirozeně si propojujeme jevy v přírodě, učíme se o sobě a o životě. Začínáme vnímat souvislosti s tím, co se nám děje. Uvědomění probíhá pak nejen na mentální, intelektuální úrovni (jako třeba tehdy, když si čteme psychologickou teorii v knize), ale na úrovni prožitku v těle a v celé naší bytosti. Když vidíme květiny kvetoucí i v prostředí bez vláhy, cítíme, že i my dokážeme vzdorovat nepříznivým životním okolnostem, protože cosi v nás ví, že přijde opět nový den, tak jako květiny ví, že přijde zas osvěžující vláha. I to, že každý den nabízí aspoň na chvíli stín, tedy okamžiky spočinutí a nadechnutí. To je jeden z velkých darů lesní terapie – schopnost ukotvit v těle to, k čemu bychom se velmi obtížně dostali jen skrze mysl …