Tyto tři pamětní lípy byly nad vlakovým přejezdem ve vesnici Osov, kde aktuálně žiju, umístěny během vlny vysazování lip na památku založení Československé republiky. Ta proběhla v podobné době na celém našem území a tyto památné prvorepublikové lípy tak najdeme v mnoha obcích ČR (a předpokládám i SR).
Co mě ale moc potěšilo, když jsem u nich nedávno postála a přečetla si nově umístěnou ceduli – byly vysazeny 27. dubna 1919. Přesně v den narození mojí prababičky Marie (která se mimochodem narodila také na Podbrdsku! byť trochu jinde než je Osovsko).
Měla jsem v těle velmi zvláštní pocit, když jsem si to plně zvědomila – lípy sem někdo slavnostně zasadil, když tahle moje prababička, se kterou jsem částečně vyrůstala v jihočeském Písku, poprvé otevřela oči. Prababička už tu 18 let ve fyzické formě není, ale lípy jsou stále zdravé, krásné a chystají se kvést. Jako by se skrze ně na chvíli vrátila zpět do světa hmoty. Vlastně se mi to nedaří popsat tak, jak jsem to doopravdy cítila a vnímala, protože jsou to prožitky za slovy, za popisy. Ale asi tušíte, jakým směrem se ubíraly moje myšlenky a emoce.
Stromy nám často mohou přinášet podobné krásné a někdy i trochu smutné vzpomínky…Často si je spojujeme s konkrétními lidmi, událostmi, příběhy…Nesou paměť a je v nich otisk, který často ty lidi, události a příběhy v čase překonává a zároveň je uchovává pro nás i pro další, kteří přijdou po nás.
Máte také stromy, které vám něco či někoho připomínají? Stromy, které sázel váš tatínek nebo dědeček? Stromy, pod kterými vás někdo políbil poprvé anebo na první máj? Stromy, ke kterým jste chodili pro útěchu v nějakých těžkých situacích? Stromy prostě vyprávějí.