Tak už máte naložíno??
Já už skoro dva týdny. Ale pokud jste to ještě letos náhodou nestihli, tak smrkové výhonky jsou stále jemné a křehké a je možné je sbírat. Výroba sirupu je opravdu jednoduchá – stačí na dno (čisté!) velké zavařovací sklenice dát několikacentimetrovou vrstvu výhonků, posypat hojně cukrem (obvykle kupuju tmavý, ale ten jsem letos včas neobjednala a v naší obci sehnala jen klasiku ), na cukr pár koleček bio citronu, aby se jím cukr tak akorát zakryl (zde bych opravdu chemicky ošetřovaný nedávala), a takhle tolik vrstev, kolik vám vyjde. Podstatné je, aby poslední vrstvou byl cukr (nešetřete s ním, je to zároveň i konzervant a sirup opravdu užíváte po lžičkách).
Také dbejte na to, abyste sklenici dobře utěsnili potravinářskou fólií s gumičkou a k obsahu nádoby se nedostal žádný vzduch (tahle dobrota dost ráda chytá plíseň). No a pak už jen postavit za okno na dva až tři týdny a sledovat ten alchymický proces, díky němuž výhonky postupně ztrácí barvu, vše si sedá a vytváří se průhledný hustý sirup. Ten po požadované době slijeme (opět do čistých) sklenic či lahví a skladujeme v lednici.
Já na borovici a smrk nedám dopustit, pokud jde o nachlazení a podobné potíže, hlavně pak na podzim a v zimě. Nejvíce se mi právě osvědčila kombinace čaje z čerstvého borového jehličí (z popadaných, ale pěkných větviček, které zrovna nasbírám v lese) a smrkového sirupu, který přidávám do čaje až po lehkém vychladnutí, aby se zachovaly živiny. Výborné jsou také borové či smrkové pupeny vylouhované v oleji.
Zkrátka cokoliv z těchto úžasných jehličnanů, které všichni máme určitě hojně okolo sebe, je zázrak na všechny moribundusy, co pak přicházejí v chladném období roku anebo kdykoliv jindy.
No a jinak se můžete léčivých lesních terpenů (chemických sloučenin, které vylučují všechny lesy, i ty listnaté), jež jsou pro naši imunitu velmi blahodárné, nadýchat i během některé z vycházek s lesní terapií.