Včera jsem byla sbírat v okolních lesích divoké ostružiny a napadaly mne u toho různé paralely s aktuálním ročním obdobím i cykly lidského života, jak už to tak bývá…Některé ostružiny vypadaly krásně zrale a úplně dokonale, přesto se při snaze o utrhnutí rozmačkaly vlivem přílišné přezrálosti a měkkosti nebo jsem si na nich všimla drobné počínající plísně – vliv přezrálosti i deštivého počasí. Tak snadno se zralost a plnost překlopí v přezrálost a počínající zánik. Poslední dobou cítím, jak se léto pomalu začíná chýlit. V červenci ještě nejsou klesající poslunovratové energie tak patrné, léto svým způsobem vrcholí, v průběhu srpna je ale už vždy cítit, že léto pomaličku končí a přichází první závany podzimu…Stejně tak v našich životech – poznáme vždy tu „správnou chvíli“, kdy jsme akorát „dozráli“ k nějakému kroku, změně, rozhodnutí? Nebo se někdy necháme „přezrát“ a pak už jsme příliš rozměklí, abychom měli sílu k akci? Příroda nám prostě neustále nabízí něco k zamyšlení. Ostružiny, léto, lidský život…vše se podobá… A právě takové podobnosti často objevujeme i během pozvánek při lesní terapii, kdy se nám naskýtá prostor pro zvnitřnění a uvědomění.