Listopad…dlouho jsem si v minulosti říkala, takový ošklivý měsíc, ten by společně s únorem ani nemusel být 🙂 Dnes vnímám obrovskou důležitost a význam každého měsíce, každého ročního období, každého počasí. Je snadné mít rád teplé letní večery, rozkvetlé jarní louky, zasněžené zimní hory nebo barevné lesy půlky října. Ale milovat i temné časy holých větví, studených větrů, zašedlého tlejícího listí a dešťů s mlhou…k tomu to chce asi dozrát.
Já letos vnímám, jak mi sychravý listopad (když není zrovna výjimečně slunečno jako dnes) pomáhá s přirozenými procesy pouštění, smíření, smrti něčeho starého ve mně. Což je něco, čemu se nedá vyhnout – jen vyhýbat. A o co více se vyhýbáme, o to více to bolí a přetrvává. Proč nevyužít té nádherné podpory přírody v tom, abychom pustili spolu s listím a všemi barvami i to, co možná kdysi bylo i krásné nebo to sloužilo, ale dnes už to tíží…?
Nevzdávejme se těchto různorodých odstínů přírody a života…