Dnes jsem si na své vycházce lesem trochu hrála s různými skupenstvími vody…
Tyto mrazivé dny je všude hodně ledu, který je pro mě vždy fascinujícím přírodním výtvorem, díky svým nekonečně mnoha podobám a obrazcům, které vytváří. Ale sotva se jej pokusíme vzít do rukou, začne se rychle roztékat jejich teplem…
Dnes mne k tomu napadlo – Co v nás chce tyto dny také rozmrznout? Uvolnit se ze zatuhlosti a ledového sevření? Co v nás už potřebuje povolit a změknout? Rozpustit se a volně téct a proudit? Osvobodit se?
Přišla jsem pak po chvíli ke své oblíbené lesní studánce s vydatným pramenem stékajícím z brdských kopců a zde už voda tryskala bez zábran, svobodná, radostná, čirá a divoká…Nabídla mi osvěžení v žízni, ale i očistu a povzbuzení.
A přesně tak to může být i v našich životech. Příroda nám „jen“ poskytuje zrcadlo, když dobře nasloucháme Něco se může zdát neměnné a jakoby uvězněné, ale stačí trochu tepla (energie naší soustředěné pozornosti a záměru a někdy špetka lásky a důvěry ) a začne se to dávat do pohybu a nabírat směr, který tomu určíme my sami. A úplně nejlépe ve spolupráci se životem samotným.