Lesní terapie jako lék na environmentální žal?
Posledních pár let se o „environmentálním žalu“ (neboli smutku a dalších podobných emocích spojených s devastací přírodního světa) dost mluví a hledají se řešení, jak jej eliminovat. Je nevyhnutelné a přirozené, že jakmile je člověk vnímavější a citlivější, tak utrpení planety a jejích bytostí pociťuje, soucítí s ním a zároveň může vyvstávat i strach, zmar, bezmoc, tíseň a další pestrá škála pocitů…Naopak, čím více žijeme v odpojení (od svého těla, nitra, ostatních bytostí atd.), tím více se staráme jen o momentální prospěch, uspokojování krátkodobých potřeb, rychlé a snadné zisky a útěk k různým závislostem a náhražkám.
Jak s tímto ale může pomoci lesní terapie? Neprobouzí naopak skrze intenzivní kontakt s přírodou ještě větší smutek a pocity ztráty a zoufalství? Ano i ne.
Pravda je, že čím více vnímáme přírodu jako živou a cítící a čím více jsme s ní niterně propojeni, tím silněji vše s ní spojené prožíváme, tedy i její ničení a ohrožení. Ale také…
Chráníme to, co milujeme. A to je vlastně dobře. Díky lesní terapii a prožitkům během ní se zvyšuje naše vůle a motivace něco pro přírodu reálně dělat a ne si o tom jen číst, psát a kázat, co by se (ne)mělo. Přecházíme od slov k činům. Je to určité palivo pro naše akce. Pokud by naše starost o přírodu byla motivovaná čistě jen strachem o naše přežití, nemyslím, že by mohla něco změnit. Navíc strach často působí spíš strkání hlavy do písku než smysluplné činy. Láska je důležitou ingrediencí v čemkoliv, co má být účinné a trvalé.
Ztrácíme pocit bezmoci a získáváme naopak pocit, že tu je něco, co dělat můžeme. Lesní terapie se stává nástrojem, který dokáže opravdu proměnit vztah lidí k přírodě a tím i jejich rozhodnutí a přístup. Bez toho se nezmění nic – tady jde opravdu o kolektivní posun vědomí. Až se postupně většina lidstva bude cítit s přírodou bytostně spjata, začne o ni pečovat tak, aby to mělo větší dopad, zvýší se tlak na ekologická řešení vlád, firem, průmyslu atd. Čím více lidí se o lesní terapii dozví a zkusí si ji, tím větší šance na změnu. Je to něco, o čem stojí za to mluvit a sdílet mezi své blízké. Není to jediná spása, ale je to možnost.
Pomáhá nám pocit, že přírodě můžeme něco vracet a dávat – nejen zcela praktickou péči, ale i naši lásku, vděčnost, pozornost… Z mého pohledu jsou tyto dvě úrovně stejně důležité. Pro náš dobrý vnitřní pocit je klíčové, že máme způsob, jak svůj vztah k přírodě dávat najevo. Lesní terapie dává „povolení“ a také inspiraci, jak můžeme své obavy a smutky přetavit v pozitivní pocity, které jsou léčivé pro nás i pro přírodu, která nás a naši lásku vnímá, ačkoliv tomu naše racio nemusí věřit.
V lesní terapii máme důležitý zdroj, který nás posiluje, dobíjí, umožňuje nám mít energii pro další konání. Pokud budeme jen unavení, smutní a vyhořelí, pak naší planetě skutečně nepomůžeme. Toto řeší dříve či později každý, kdo nějak „bojuje“ za dobrou věc – péče o sebe je nutnost! Jen dobře zazdrojovaní a opečovaní lidé mají i po delším čase schopnost něco měnit a posouvat.
A to je jistě jen zlomek důvodů, proč je lesní terapie užitečná v případech environmentálního žalu nebo zkrátka jakýchkoliv negativních pocitů spojených s poškozováním přírodního světa. Vidíte třeba nějaké další?